Jurta v jurtě – Podzimní dvoudenka vlčat

Šípky, kam se podíváš...

Šípky, kam se podíváš…

Déšť, Kapla, Foglar a domácí zvířata

Přes několik absencí (Baghýra a půlka dětí) jsme přeci jen vyrazili na podzimní dvoudenní výpravu. Zvolili jsme nepříliš vzdálené Neratovice (od nás ani ne půl hoďky vlakem bez přestupu), resp. pole a lesík za Lobkovicemi, mezi nimiž stojí jurta, patřící Lesní mateřské škole Dubínek. V jurtě nikdy nikdo z nás dříve nebyl a tak jsme byli všichni plni očekávání, jaké to bude. Dorazili jsme už za tmy, takže první dojmy jsme měli hlavně z překrásného a prakticky zařízeného interiéru. Vlčata se hned po večeři vrhla na koš dřevěné stavebnice Kapla se snad tisíci kostičkami, který se stal evergreenem výpravy. Malí i velcí, všichni stavěli věže, domy, jurty, garáže nejneuvěřitelnějších tvarů a především výšek. Pršelo, bylo chladno a tak se nikomu ven nechtělo. Před spaním jsme si ještě přečetli pár prvních kapitolek Záhady hlavolamu.

Stavitelé věží

Stavitelé věží

Ráno jsme se kvůli slabému dešti příliš ven nehrnuli, ale nakonec jsme přeci jen na menší průzkum okolí vyrazili. Kromě lesíka a polí v okolí jsme zkoumali i samotné další objekty lesní školky Dubínek. K jurtě patří i maringotka s přístřeškem a stoly na jídlo, malé pódium spojené s králíkárnou a kurníkem (z druhé strany), latríny a několik drobných herních prvků jako pískoviště, zvonkohra, kůly v zemi a jabloň ověšená houpadly a lany. Poté jsme opět vyrazili do terénu a v lese jsme natěžili také nějaké dřevo a vlčata si vyzkoušela i řezání pilou na koze. Každou chvilku samozřejmě také postávala u slepic a králíků, které krmila všelijakou trávou a neustále se dožadovala možnosti je hladit.

Po obědě přišla na řadu opět Kapla a čtení Záhady hlavolamu.  Potom jsme vyrazili na menší výlet, na kterém jsme si zahráli párkrát i Nálet a nakonec jsme došli k jakémusi opuštěnému zatopenému lomu, kde to vypadalo jak z nějakého postapokalyptického filmu. Včas jsme se vrátili, ani jsme nebyli moc zmoklí a chvilku jsme si ještě hráli u Dubínku. Když už se stmívalo, zalezli jsme zase do jurty a věnovali se různým hrám a samozřejmě také čtení a dřevěným kostičkám. Kromě jiného jsme hráli také Živé pexeso a Městečko Palermo. Usínali jsme opět u Rychlých šípů, které se stávají našimi oblíbenými hrdiny.

Nedělní ráno už bylo v rytmu balení a uklízení. I tak nám ale zbylo dost času na to si pohrát s králíky a když už i sluníčko vysvitlo, motali jsme se ještě do oběda okolo jurty. Někteří tak šikovně, že skončili téměř celí v blátě. Po Vikinině nezapomenutelné vánoční rajské omáčce jsme vyrazili na vlak, který jsme hezky stihli a pak už to bylo jen pár minut domů.

Tak letos máme po výpravách! Ještě někam do města asi vyrazíme, ale s přespáním už nás nic nečeká… Každopádně myslím, že do jurty se ještě někdy vrátíme nebo kdyby se snad našel nějaký sponzor, moc bychom chtěli svou!

Několik variací na jurtu

Několik variací na jurtu

padá to...

Padá to…

Nejvyšší věž v okolí...

Nejvyšší věž v okolí…

 

 

skupinovka na skalce

skupinovka na skalce

Každej chvilku tahá pilku

Každej chvilku tahá pilku

Skupinovka v lomu

Skupinovka v lomu

V opuštěném lomu

V opuštěném lomu

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Články, Novinky, Úvod, Vlčata se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.